Tisková zpráva k rozsudku ESLP ve věci povinnosti státu odškodnit oběti regulace nájemného ve výši odpovídající způsobené škodě.
Geneze případu: V letech 2000,2002 a 2003 konstatoval Ústavní soud ČR (ÚS), že od počátku 90. let vládou uplatňovaná regulace nájemného z bytů je v rozporu s ústavním pořádkem. Vláda na to v rozporu s dobrými mravy reagovala třikrát po sobě tím, že vědomě vydávala další Ústavu nerespektující předpisy, které všechny postupně musel Ústavní soud […]
Geneze případu: V letech 2000,2002 a 2003 konstatoval Ústavní soud ČR (ÚS), že od počátku 90. let vládou uplatňovaná regulace nájemného z bytů je v rozporu s ústavním pořádkem. Vláda na to v rozporu s dobrými mravy reagovala třikrát po sobě tím, že vědomě vydávala další Ústavu nerespektující předpisy, které všechny postupně musel Ústavní soud zrušit. Tuto praxi náměstek ministra financí nazval „kulišárnou“ na Ústavní soud.
Všechny typy žalob pronajímatelů na odškodnění podávané v letech 2002 až 2005 byly pak všemi soudy zamítnuty.
V roce 2005 se proto cca 5000 poškozených majitelů domů obrátilo na Evropský soud pro lidská práva (ESLP) s žádostí o zastání a stanovení odškodnění. V roce 2006 v naprosto analogickém případě sporu paní Hutten-Czapské s Polskem rozhodl ESLP o výši odškodnění jako rozdílu mezi regulovaným nájemným a obvyklým tržním nájemným a přiznal i náhradu za nemateriální újmu.
Vláda proto zvolila účelovou taktiku tvrzením, že obdobné odškodnění je možné v ČR dosáhnout vnitrostátními prostředky. Proto ESLP odmítl projednávat tuto největší hromadnou žalobu v dějinách soudu. Vládní taktika, podobná Hellerově románu „Hlava XXII“, spoléhala opět v rozporu s dobrými mravy na judikaturou nevyjasněnou otázku, koho, jak a kdy je možné o náhradu zažalovat, s tím že postupně vznikající judikatura byla pravidelně od základů účelově měněna.
V roce 2009 plenární stanovisko tehdy již obměněného Ústavního soudu potvrdilo, že zodpovědný je stát. Téměř současně však pomohl ÚS státu potvrzením vnitrostátních rozsudků zamítajících žaloby pronajímatelů pro údajné promlčení. A dále ÚS připustil vládní naprosto dehonestující výpočet škody, kdy za obvyklé tržní nájemné bylo retroaktivně prohlášeno jen nepatrně upravené regulované nájemné pro rok 2007, kdy začal platit zákon 107/2006 Sb., který zahájil postupné zvyšování regulovaného nájemného.
Regulace nájemného trvala až do roku 2011 v menších lokalitách a do roku 2013 v Praze, krajských městech a větších městech středočeského kraje. Teprve v následujících letech došlo v důsledku novely občanského zákoníku a později po přijetí NOZ v roce 2014 k deregulaci nájemného na úroveň místně obvyklou. Výše odškodnění však zůstala na směšné výši, která nekryla ani náklady soudního sporu pro přiznání odškodného a ani náklady prosté reprodukce bytového fondu.
Aktuální rozsudek ESLP z 9. 2. 2017 v případech tří individuálních stěžovatelů z České republiky tak konečně rozhodl o odpovídajícím způsobu výpočtu náhrady za omezení jejich vlastnického práva v souvislosti s dlouholetou regulací nájemného. Přesně v intencích požadavků členů OSMD před podáním hromadné stížnosti k ESLP.
/K podrobnostem tohoto rozsudku jsme právě svolali tuto tiskovou konferenci./
V letech 2002 až 2017 totiž ani jediný pronajímatel nemohl být úspěšný ve své vnitrostátní žalobě na stát tak, aby mu byla přiznána náhrada ve výši judikované ESLP.
Pokud se bude vláda ČR řídit tímto rozsudkem a začne vyplácet odškodnění poškozeným majitelům domů, bude konečně naplněno její tvrzení, že v ČR existuje funkční prostředek vnitrostátní nápravy, včetně odpovídajícího odškodnění. Pokud ale vláda půjde cestou dalších kroků v rozporu s dobrými mravy, nálezy ÚS a komentovaným rozhodnutím ESLP, nebude možno tuto ostudnou záležitost uzavřít.
OSMD ve spolupráci s právníky bude sledovat, jak bude stát respektovat tento rozsudek ESLP, vyhodnotí situaci a bude s ohledem na zájem svých členů i ostatních pronajímatelů tuto situaci i nadále monitorovat.
Tisková zpráva OSMD, 13. 2. 2017