Pozn. red.:  Kurzívou jsou uvedeny citace příslušných zákonů § 9 zákona č. 67/2013 Sb., o službách, upravuje paušální platbu takto (znění je identické od počátku účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2014): (1) Částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Jako samostatnou paušální platbu lze […]

Pozn. red.:  Kurzívou jsou uvedeny citace příslušných zákonů

§ 9 zákona č. 67/2013 Sb., o službách, upravuje paušální platbu takto (znění je identické od počátku účinnosti zákona, tj. od 1. 1. 2014):

(1) Částku nájemného a částku za služby lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Jako samostatnou paušální platbu lze rovněž ujednat pouze platbu za poskytované služby. V obou případech platí, že platby za poskytované služby se nevyúčtovávají.

(2) Písemná dohoda o paušální platbě nemusí být uzavřena se všemi nájemci.

(3) Na žádost příjemce služeb má poskytovatel služeb povinnost vystavit pro účely sociálních dávek poskytovaných v oblasti bydlení podrobný rozpis paušální platby s vyčíslením jednotlivých položek za zúčtovatelné služby.

Zákon č. 67/2013 Sb., o službách, mj. rozlišuje (v souladu s obecnou logikou) v § 2 dva odlišné pojmy:

e) rozúčtování, kterým se rozumí vyčíslení výše nákladů za poskytované služby v daném zúčtovacím období pro jednotlivé příjemce služeb a způsob rozdělení nákladů na služby

f) vyúčtování, kterým se rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh za jednotlivé služby v daném zúčtovacím období

Z uvedené úpravy vyplývá:

  • Pokud je paušální platba za služby sjednána se všemi nájemci objektu, pak se jednotlivé služby vůbec nerozúčtovávají ani následně nevyúčtovávají nikomu;
  • Pokud je paušální platba za služby sjednána jen s některými nájemci objektu, pak se jednotlivé služby musí rozúčtovat ostatním „nepaušálním“ nájemcům, kterým se také následně vyúčtovávají; toto rozúčtování a vyúčtování se pochopitelně vůbec netýká příjemců služeb „na paušál“.

 

Nejistotu může vyvolávat znění třetího odstavce § 9 („…má poskytovatel služeb povinnost vystavit …podrobný rozpis paušální platby s vyčíslením jednotlivých položek“), který je logicky nesmyslný, viz výše: jestliže se služba nerozúčtovává ani nevyúčtovává, ať již absolutně – v celém objektu, nebo relativně – příjemcům služeb „na paušál“, pak nemá smysl stanovovat poskytovateli služeb takovou povinnost, jestliže ji předchozí odstavce výslovně vylučují!

Domnívám se, že dikci zákona lze v tomto případě vyhovět stak, že se poměrově, nejlépe podle údajů předchozích roků, rozdělí paušální platba do jednotlivých kolonek formuláře (tzn. nejvíce na vodné a stočné, pak na úklid, … nejméně na elektřinu ve společných prostorách) tak, aby celkový součet dal dohromady předepsaný paušál.

K požadavku existuje (ke znění zákona o službách účinného do 31. 12. 2017) také výklad Úřadu Ombudsmana, kdy právní věta stanoviska Veřejné ochránkyně práv Sp. zn.: 4870/2015/VOP/AV ze dne 21. září 2015 zní: (detaily viz http://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/3236)

“Hradí-li nájemce pronajímateli na základě dohody poskytované služby spojené s užíváním bytu paušální částkou (§ 9 zákona č. 67/2013 Sb.), může úřad práce žádat podrobný rozpis úhrad za jednotlivá plnění pro účely příspěvku na bydlení pouze tehdy, jde-li o rozhodnou skutečnost pro stanovení nároku na příspěvek na bydlení či pro určení výše dávky. O takovou situaci se nejedná, pokud veškerá poskytovaná plnění obsažená v paušální částce lze pro účely příspěvku na bydlení zohlednit.”

 

Z odůvodnění citujeme:

„Pro účely příspěvku na bydlení je žadatel o dávku povinen prokázat uhrazené náklady na bydlení za předchozí kalendářní čtvrtletí (§ 25 odst. 2 zákona o státní sociální podpoře). Žadatel o dávku dokládá k žádosti potvrzení o výši nájemného, nákladů za plnění poskytovaná s užíváním bytu a nákladů za plyn, elektřinu, vodné, stočné, odvoz odpadu a centrální vytápění nebo pevná paliva [§ 68 odst. 1 písm. e) zákona o státní sociální podpoře].

Zákon o státní sociální podpoře přímo žadateli o dávku či příjemci dávky neukládá, aby úřadu práce doložil podrobný rozpis úhrad za každou službu spojenou s užíváním bytu poskytovanou pronajímatelem zvlášť. Je věcí dohody pronajímatele s nájemcem, zda takový rozpis úhrad za služby v nájemní smlouvě uvedou, případně zda zvolí výčet poskytnutých služeb a uvedení jedné paušální částky za veškerá plnění spojená s užíváním bytu. Připouští-li soukromé právo možnost, aby se pronajímatel s nájemcem dohodli na jedné paušální platbě za poskytnuté služby, úřad práce nemůže žádat podrobný rozpis úhrad za poskytovaná plnění pro účely příspěvku na bydlení, nemá-li k tomu podstatný důvod, tj. zejména tehdy, nejedná-li se o rozhodnou skutečnost pro posouzení nároku na dávku a pro určení výše dávky.

Podrobný rozpis úhrad za služby nebyl v daném případě rozhodnou skutečností pro vyhodnocení nároku na příspěvek na bydlení a pro určení výše dávky. Úřad práce ani jinak nezdůvodnil, proč tento rozpis žádá. Úřad práce tedy postupoval nad rámec zákona o státní sociální podpoře a v rozporu se zásadou co nejmenšího zatěžování dotčených osob zakotvenou v § 6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, pokud podrobný rozpis úhrad za plnění poskytována s užíváním bytu po stěžovatelce žádal, i když věděl, jaké služby částka 2.000,- Kč zahrnuje, a byl si vědom toho, že pronajímatel s nájemcem si ujednali paušální platbu za plnění poskytovaná s užíváním bytu.

Doložení podrobného rozpisu úhrad za služby nelze odůvodnit v dané situaci ani tím, že tiskopis Ministerstva práce a sociálních věcí obsahuje zvlášť kolonky úhrad za jednotlivá plnění, neboť tiskopis je univerzálním dokumentem pro všechny žadatele pro příspěvek na bydlení. V daném případě úřad práce nakonec zohlednil normativní náklady na bydlení, jelikož skutečné náklady doložené stěžovatelkou byly vyšší. I pokud by započítával skutečné náklady, nebylo by doložení podrobného rozpisu úhrad za služby potřebnou rozhodnou skutečností.

Jiná situace by byla, pokud by paušální částka za poskytovaná plnění obsahovala službu, kterou nelze pro účely příspěvku na bydlení zohlednit. V takovém případě by žadatel o dávku či příjemce dávky byl povinen doložit úřadu práce, jaká částka z paušální platby na takovou službu připadá, neboť jde o rozhodnou skutečnost pro stanovení nároku na příspěvek na bydlení a pro určení jeho výše. V takovém případě by mohl nájemce po poskytovateli služeb žádat, aby mu vystavil podrobný rozpis paušální platby s vyčíslením jednotlivých položek za zúčtovatelné služby.“

 

nová situace od 1. 1. 2018

V zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, jsou náklady na bydlení pro účely poskytnutí příspěvku na bydlení upraveny v § 25, jehož odst. 2 nově uvádí, s účinností od 1. 1. 2018:

Náklady na bydlení musí být pro nárok a výši příspěvku na bydlení rozepsány na jednotlivé položky podle odstavce 1, náklady za plnění poskytované s užíváním bytu se prokazují podrobným rozpisem jednotlivých služeb. Náklady placené zálohově musí být v pravidelném zúčtovacím období zúčtovány. Zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční.

Jde o důsledek nepromyšleného pozměňovacího návrhu při projednání novely v poslanecké sněmovně, v jehož důsledku byly zavedeny nové podrobné formuláře. Za vhodné řešení lze považovat stejný postup viz výše, tj. paušální platbu opět mechanicky rozdělit do jednotlivých kolonek formuláře, aby zůstal zachován rozumný poměr. Stále ale platí, co bylo řečeno ve stanovisku veřejného ochránce práv: Pokud lze pro účely příspěvku na bydlení zohlednit veškerá poskytovaná plnění obsažená v paušální částce, není rozumný důvod žádat podrobný rozpis úhrad za jednotlivá plnění!

Samozřejmě i nadále platí, že paušální platba se nevyúčtovává, a pokud se v objektu provádí rozúčtování (a následné vyúčtování) pro „nepaušální“ příjemce služeb, netýkají se tyto podklady „paušálních příjemců“. Nelze ovšem vyloučit, že si ÚP vyžádá pro kontrolu přiměřenosti stanovených paušálů i vyúčtování ostatních nájemců objektu, přestože nepůjde o příjemce příspěvků na bydlení.


Pro upřesnění situace pronajímatelů ještě připomínáme § 65a zákona o státní sociální podpoře, podle něhož nespolupráce fyzické osoby (tedy i nepodnikajícího pronajímatele) může vést k pokutě do maximální výše 250.000Kč).

Jako perličku lze závěrem zmínit, že otázku služeb spojených s užíváním bytů a nebytových prostor upravuje kromě zvláštního zákona č. 67/2013 Sb., o službách, i nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb.

Podle § 2247 odst. 2 občanského zákoníku platí vyvratitelná domněnka tzv. „nezbytných služeb“:

(2) Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

Pozorný čtenář nepřehlédne drobné rozdíly oproti jinak shodnému ustanovení § 3 odst. zákona o službách:

(1) Službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu.

§ 2252 občanského zákoníku pak dále určuje:

 (1) Požádá-li o to nájemce, umožní mu pronajímatel zpravidla nejpozději do čtyř měsíců po skončení zúčtovacího období nahlédnout do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z vyúčtování výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů.

 (2) Nedoplatek i přeplatek záloh na poskytnuté služby jsou splatné k témuž dni; není-li ujednána jiná doba, jsou splatné do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

Zde už nastává jasná kolize s (o rok mladším) zákonem o službách, který jasně stanoví:

§ 7 Vyúčtování a splatnost přeplatků a nedoplatků

 (1) Není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

 (2) Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

 (3) Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

 

§ 8 Nahlížení do podkladů k vyúčtování a vypořádání námitek

(1) Na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů.

 (2) Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

 

Přestože občanský zákoník sám odkazuje v § 2247 odst. 3 na zvláštní úpravu rozúčtování a vyúčtování (Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis), nedokázal si zákonodárce odepřít, aby do této oblasti přesto sám (nekoncepčně a kazuisticky) nezasáhl.

Podle obecných pravidel legislativy se lze naštěstí dobrat k závěru, že se v rozhodných otázkách uplatní výlučně zákon o službách jako předpis speciální a později přijatý (lex specialis et posterior), přesto jde opět o smutnou připomínku nedbalé legislativní techniky.

 

JUDr. Jiří Odehnal, advokát a člen OSMD v Brně