Komentář k další verzi návrhu zákona o sociálním bydlení

Zhodnocení návrhu zákona o sociálním bydlení z 23.12.2016

Předložený návrh je slepenec původního špatně koncipovaného návrhu, upraveného nekoncepčně tak, že obce nebudou povinny se o lidi v bytové nouzi postarat.

Je upraven tak, aby byl přijatelný pro hlavní aktéry – města a obce, kteří měli převzít odpovědnost za ubytovávání občanů bez kompetencí k bydlení přidělením bytu, tj. způsobem, který je v rozporu s platným občanským zákoníkem. Je morálně nepřijatelné zakotvit v právní normě přijetí zásady o větší podpoře požadavků občanů, kteří porušují zákony jak v oblasti pracovního práva a daňových povinností, tak i v oblasti závazkového, případně i trestního práva, oproti pomoci těm, kteří zákony dodržují. Obligatorní povinnost se o tyto občany postarat bude přebírat nově vznikající organizace MPSV: „Centrum pro sociální bydlení“, která bude potřebovat tisíce nových úředníků, stovky nových kanceláří a desítky miliard Kč provozního kapitálu, než bude schopna něčím přispět.

Návrh vychází ze zcela zkreslené analýzy současné situace na trhu bydlení a extrémně zkreslené finanční náročnosti zvoleného systému dvou disjunktních bytových fondů. Jednoho, založeného na tržních principech, jako celá zbývající ekonomika, a druhého, založeného na přídělovém systému a dotacích z veřejných prostředků pro ty, kteří nemají kompetence k bydlení. Takovýto systém ve všech zemích, které se touto cestou daly, stojí veřejné prostředky desetinásobně víc, než současný, po deregulaci nájemného již stabilizovaný systém sociálního bydlení realizovaný příspěvkem na bydlení podle zákona 117/1995 Sb., jenž řeší sociální bydlení všech, kteří mají kompetence k bydlení a potřebují jen sociální (finanční) výpomoc státu, kterou má stát zakotvenou jako svou povinnost i v Ústavě pro občany, kteří si svoji chudobu nezavinili sami svým chováním.

Jediný segment, který je v současné době řešen zcela chybně, je segment ubytovávání občanů v bytové nouzi, tj. občanů bez kompetencí k bydlení, kteří nemají finanční kompetence k bydlení, tj. pravidelný legální příjem, z nějž by mohli platit alespoň část ceny svého bydlení, a/nebo nemají morální kompetence, které by jim umožňovaly uzavřít nájemní smlouvu v souladu s občanským zákoníkem. Těm platí stát plně náklady na ubytování (doplatkem na bydlení podle zákona 111/2006 Sb.), takže mohou zcela opustit legální trh práce, zbavit se odpovědnosti za své dluhy a na pracovním trhu šedé ekonomiky si zajistit nezbytnou životní úroveň, bez reálné motivace vrátit se na legální trh práce, k dodržování zákonů a k alespoň částečnému hrazení ceny svého bydlení vlastní prací.

Návrh zákona zesiluje podporu těchto občanů tím, že jim zaručuje nájemní bydlení, které podle občanského zákoníku nemohou získat a to za podmínek, které je opět nemohou motivovat ke změně chování a už vůbec ne k návratu na legální trh práce, k placení daní a zdravotního a sociálního pojištění, z nichž jim bude tato pomoc poskytována.

Zákon opouští jediný pozitivní konsenzus dosažený v průběhu jednání o tomto zákonu. Vychází naopak z filozofického principu utopického komunizmu, že vina není nikdy na straně občana, ale vždy na straně společnosti, která nechápe potřeby takového občana. Tím pozitivním konsenzem byl závěr, že za ubytování, ale zejména za návrat občanů v bytové nouzi mezi většinovou společnost nemůže být odpovědný nikdo jiný než obec, v níž občan žije a která jediná může posoudit, jakou pomoc dotyčný vlastně potřebuje. Zákon zde transformuje právo na bydlení na nárok na poskytnutí bydlení a neguje tak ústavní povinnost občana využívat práva na práci k zajištění svých životních potřeb.

MPSV si je vědomo toho, že špatně koncipované využívání doplatku na bydlení bylo hlavní příčinou vzniku nekvalitních ubytoven v oblastech s vysokou nezaměstnaností, kde nikdy neměly vzniknout. Místo toho, aby tento doplatek bez náhrady zrušilo, pokusilo se jej nově skrýt pod název „příspěvek na bydlení pro osoby v ubytovacích zařízeních“, aby rozjetý byznys ubytoven byl zachován a nemusel být vytvořen funkční systém ubytování občanů v bytové nouzi obcemi, a splnil se formální pokyn schválit zákon. Ten sice nebude života schopný, ale otevře novou podnikatelskou příležitost pro „Centrum pro sociální bydlení“ za státní peníze a to financovat výstavbu a provoz ztrátového sociálního bydlení pro občany, kteří se nebudou živit vlastní prací.

Převedením příspěvku na bydlení z působnosti zákona 117/1995 Sb. do tohoto nového slepence se z bezchybně fungujícího nástroje sociálního bydlení pro více než 80% všech sociálně potřebných, který vyžadoval od žadatele regulérní nájemní smlouvu s pronajímatelem a tedy splnění podmínky, že nájemce má všechny kompetence k bydlení, stal nově nástroj na podporu i těch, kteří kompetence k bydlení nemají, porušují zákony a využívají nadále sociální ubytovny. Dochází tím k likvidaci bezproblémového sociálního bydlení pro občany živící se prací a dodržující zákony tím, že budou postaveni na roveň těm, kteří zákony nedodržují a kompetence k bydlení nemají.

Zdroj: Blog Tomislava Šimečka, 6. 1. 2017