Připomínky k rozdělení kompetencí mezi územní správou zpracované pro MMR ČR 22. května 2001

Úvodem třeba říci, že naše Občanské sdružení majitelů domů ČR nedisponuje odborníky, zabývajícími se problematikou dělení kompetencí mezi jednotlivé stupně státní správy.
Z věcného hlediska je třeba k předloženému materiálu připomenout následující:

K bodu 2:

- Za posledních 10 let , přes diametrálně rozdílné politické a hospodářské podmínky u nás, vlády neučinily téměř nic pro nutnou změnu v materiálu citovaného " právního a ekonomického rámce, umožňujícího vytvoření nutného legálního trhu s byty".

- V materiálu zmiňovaný "daňový přístup k oblasti bydlení" je naprosto nedostatečný nebo neuvěřitelně zdeformovaný. Chybí například jinde běžná, logická aktualizace u nás někdy i o řád rozdílných , realitě neodpovídajících odpisových základů , možnost odpisů nákladů na velmi potřebné rekonstrukce a modernizace bytového fondu v roce, kdy byly vynaloženy atd.

Naopak daňovými předpisy bylo u nás paradoxně legalizováno "odstupné", tedy zaplacení svého bytu podruhé, tentokrát bývalému nájemci vlastníkem bytu za možnost užívání svého bytu atd.

- Zde uvedené "adresné sociální dávky" naprosto neodpovídají potřebám. Kromě jiného příspěvek na nájemné byl k 31.12.2000 zrušen, příspěvek na bydlení je chybně stanoven , mj. závisí na místě nahlášení trvalého pobytu dotyčného (neexistují sankce při neohlášení jeho změny), což je důvodem mnohých spekulativních činností nájemců, tento ryze účelový příspěvek u nás absurdně dostávají i ti, kteří za své bydlení majiteli neplatí , atd. Vláda odmítá zavést adekvátní příspěvek na nájemné, který je zároveň jednou z podmínek deregulace nájemného, ke které se současná vláda do roku 2002 zavázala a podobně.

- Podpora výstavby nových bytů je prováděna neefektivně a mnohdy i v rozporu s platnými předpisy (viz závěry Nejvyššího kontrolního úřadu ). V naprosté většině se jedná o podporu nikoli zákonem stanoveného obecního nájemního, ale de facto vlastnického bydlení. Vysoká státní podpora (až 400 tisíc korun na jeden byt) z peněz nás všech je bezdůvodně poskytována i v lokalitách, kde jsou volné byty nabízeny třeba za polovinu výše této státní podpory. Tato podpora je vyplácena i tam, kde je již předem známo, že o byty za následně hrazený maximálně trojnásobek regulovaného nájemného, který často nekryje ani dlouhodobě potřebné náklady, po jejich výstavbě nebude zájem.

- Role obcí jako pronajímatelů je v mnohém rozdílná od role, resp. situace soukromých pronajímatelů. Obce - na rozdíl od soukromých pronajímatelů - zde mohou mít i určitou sociální funkci. Tu by však měly mít možnost uplatnit výhradně ke skutečně objektivně sociálně potřebným. Tím vzniklý deficit obce mohou dotovat ze svých rozpočtů, což , na rozdíl od soukromých pronajímatelů, lze obhájit. Z tohoto titulu obce podle jimi ve jejich bytech uplatňovaného, mnohdy "sociálního", tedy pro sociálně slabé sníženého nájemného nemohou určovat tímto zkreslované "v místě obvyklé nájemné" , které by platilo i pro soukromé pronajímatele.

K bodu 2.2:

- Není pravdou, že "Koncepce bytové politiky z roku 1999" je prvním skutečně koncepčním materiálem. Je třeba připomenout usnesení vlády č. 177 z května 1991 (pravda, tehdy ještě federální, což na věci nic nemění ) z jehož 15 bodů byly následkem jeho neplnění vládou za deset let splněny pouze tři (a to ještě většinou jen částečně). Kdyby se toto vládní usnesení průběžně plnilo, naprostá většina problémů by zejména v nájemní bytové politice dnes neexistovala , byl by vytvořen nutný legální trh s byty atd.

- Zde zmíněný program podpory oprav bytového fondu by měl být zásadně přehodnocen. Není únosné ani důvodné, aby například následkem regulace nájemného, bezdůvodně a bezzásluhově zvýhodňující náhodně vybranou třetinu (nyní čtvrtinu) obyvatel , stát, tedy my všichni dopláceli tím vzniklý , zbytečně vysoký deficit. Podobně není důvodné ani únosné, aby následkem nízkých plateb družstevníků do fondu oprav tím vzniklý deficit dopláceli všichni. Vlastníkům například rodinných domů nikdo na jejich opravy nepřispívá, přestože jsou mnohdy prokazatelně chudší, nežli shora uvedení nájemci bytů.

- V materiálu je obcím vytýkáno jejich "příliš podnikatelské" chování. Naprostá většina obcí tím pouze alespoň zčásti kompenzuje jimi nezaviněné značné ztráty, způsobené asociální plošnou regulací nájemného . "Osvícení" zastupitelé obcí si uvědomují neúnosnost toho, aby regulací vzniklý deficit nesli všichni - příkladně tím způsobeným omezením obecních aktivit, prospěšných většinou všem. Různé obálkové metody a podobně při výběru nových nájemců bytů jsou pouze reakcí na shora uvedené Dochází zde k znevýhodňování těchto nových nájemců oproti stávajícím, což však lze spravedlivě vyřešit jen deregulací nájemného spolu se zavedením adekvátního adresného sociálního příspěvku skutečně potřebným.

- Je skutečně paradoxem, když Ministerstvo pro místní rozvoj, zodpovědné za bytovou problematiku, postrádá kompetenci řešit otázky cenové , především nájemného , které jsou nedílnou součástí bytové politiky. Podobně je nutné MMR stanovit příslušné kompetence i z hlediska stanovení příspěvků na nájemné (na bydlení).

- V materiálu mnohokrát zmiňovaný "transformační proces" se v praxi projevuje prakticky jen v privatizaci nájemního nebo družstevního bytového fondu. Uvedená transformace bezpodmínečně vyžaduje úpravu právního rámce, tedy především občanského zákoníku, jehož ještě socialistickém znění , mj. znemožňujícím zavedení deklarovaného nutného trhu s byty byly dosud provedeny jen kosmetické, objektivně naprosto nedostatečné úpravy. Bez nich je vyloučené dosáhnout v materiálu citované "rovnovážné situace na trhu s byty".

- Deregulace nájemného není vázána na nové správní uspořádání., resp. na v materiálu uvedené posílení úlohy obcí. Deregulace, spolu s novým, odpovídajícím adresným sociálním příspěvkem na nájemné a změnou občanského zákoníku na úroveň práv a povinností , obvyklou v právo respektujících zemích je záležitostí centra. Tím se též umožní, aby se obce - cituji z předloženého materiálu "chovaly v oblasti bydlení jako subjekty, obhajující veřejný zájem".

Libor Dellin