Principy zákona o sociálním bydlení
připravilo OSMD
Odborná konference Sociální bydlení, 24-25.11.2008
Bude stanoven bytový standard, na který bude stát přispívat. Tento standard bude v podstatě kopírovat hranici nadměrnosti používanou minulým režimem jako velikost bytu, nad kterou byl občan již penalizován.
12m2 kuchyň +12 m2 obytný prostor + 6 m2 na rodinu + 10 m2 nově na příslušenství (předsíň, záchod, koupelna, komora, sklep, balkon) plus 10 m2 na každého dalšího člena domácnosti do maximálního počtu 6.
Bude stanoven souhrnný disponibilní příjem všech členů domácnosti a zvýšen o normalizovaný výnos z majetku všech členů nad určitý limit. Z tohoto disponibilního příjmu domácnosti zaplatí domácnost 20-25 % na nájemné (bydlení bez služeb) a zbytek do místně obvyklého nájemného za přiměřený bytový standard bude dokryt příspěvkem. Testování příjmu a majetku bude prováděno pravidelně ročně nebo pololetně.
Místně obvyklé nájemné bude stanoveno jednotně pro celou obec v takové výši, aby tržní nájemné v alespoň 1/3 bytů v obci bylo stejné, nebo nižší. Na výši skutečně placeného nájemného nebude brán zřetel.
Příspěvek bude nárokovou dávkou pro všechny v nezaviněné nouzi. Kriteria pro nutnou spolupráci při zajišťování si živobytí vlastní prací budou upřesněna a dána do souladu se stávající legislativou.
Příspěvek bude vyplácen buď příjemci dávky, aby mohl s přiděleným příspěvkem měnit bydliště při hledání zaměstnání, nebo poskytovateli ubytování, pokud budou problémy s placením nájemného.
Příspěvek bude poskytován jen po určitou dobu, během které si příjemce bude povinen zajistit dostatečný příjem vlastní prací. Výjímkou budou jen důchodci, ale i u nich bude třeba, aby si v průběhu doby nalezli bydlení v levnější lokalitě, v menším bytě, nebo aby si připlatili sami nebo jejich děti na plný standard.
Pokud by měl příspěvek zahrnovat i služby (elektřinu, plyn, otop, vodné a stočné, odvoz a likvidaci komunálního odpadu) bude tento příspěvek dokrývat paušální náklady nad 10-15 % disponibilního příjmu domácnosti stejně pro všechny lokality. Paušální náklady budou na osobu degresivně nižší pro více osob žijících společně.
Příspěvek na sociální bydlení by mohl být (vzhledem k použití nových principů) upraven novým zákonem, přičemž by tento příspěvek nahradil dosavadní příspěvek na bydlení, v návaznosti na novou úpravu by byl tento existující příspěvek koncepčně pozměněn (vztahoval by se např. jen na vlastnické bydlení), aby nedocházelo k duplicitním úpravám. Tím by se současně řešila i otázka zdrojů na finanční krytí nové dávky.
Zákon o sociálním bydlení
Řešení bydlení občanů v sociální nouzi s minimálními výdaji pro stát při současném vytvoření sociálního smíru a motivace k tomu, aby si občané zajišťovali bydlení bez potřeby sociálních dávek.
Předně je třeba rozlišit potřebu dočasně sociálně potřebných od potřeby osob v dlouhodobé zaviněné nouzi, nepřizpůsobivých složek obyvatelstva a kriminálních živlů. Soužití těchto dvou složek obyvatelstva ve stejných lokalitách nevede k nápravě druhé skupiny, ale naopak má devastující vliv na dočasně sociálně slabé, kteří se snadno dostávají do skupiny druhé. Doporučujeme proto řešit bytové potřeby obou skupin zcela odděleně.
Prvá skupina by měla dostávat nárokovou, příjmově a majetkově testovanou, časově omezenou dávku, která by dokryla náklady zákonem stanoveného minimálního přiměřeného bytového standardu pro danou domácnost a danou lokalitu. Minimální spoluúčast na nájemném by byla 20% disponibilních příjmů domácnosti a dávka sociálního bydlení by se vyplácela těm žadatelům, kteří se obvykle živí prací a vrací se do aktivního zaměstnání. Tito lidé by měli, stejně jako ostatní, využívat nájmů za obvyklé tržní nájemné ať již v obecních nebo soukromých domech, aby nedocházelo k sociálnímu vyloučení jinak spořádaných obyvatel. Výše tohoto obvyklého nájemného za metr čtvereční by byla pro každou obec stanovena jednotně tak, aby nemohlo být účelově zvyšováno ale aby na trhu bylo dost volných bytů za takové nájemné. Tento příspěvek by měl být přenosný, aby umožňoval migraci za prací.
Jelikož náklady na bydlení tj. nájemné jsou lokálně velmi rozdílné, musí být tato dávka konstruována zcela jinak než případný příspěvek na služby spojené s bydlením, jako jsou energie, odvoz a likvidace komunálního odpadu, vodné, stočné a apod., které jsou prakticky stejné ve všech lokalitách.
Ubytování příslušníků druhé skupiny, nepřizpůsobivých občanů, většinou normálně fungující trh bydlení nenabídne. Zde je třeba setrvat u subvencovaných (tzv. sociálních) ubytoven a domů provozovaných zvláštními organizacemi (charitativními, obecně prospěšnými, obcemi a církvemi). Poskytované bydlení by mělo být substandardní, aby nelákalo k dlouhodobému setrvávání a naopak nutilo jeho obyvatele najít cestu k práci a tím i k nároku na dávky sociálního bydlení.
Evropské státy, které přešly od subvencí na tzv. sociální byty tj. na cihlu k adresným dávkám sociálního bydlení tím vždy ušetřily výdaje státního rozpočtu, zajistily lepší sociální smír a při správných podmínkách vyplácení takového příspěvku na nájemné zvýšily současně odpovědnost lidí zajistit si většinu nákladů na bydlení vlastní prací.
Pro osoby v nezaviněné nouzi, kteří bydlí ve vlastním je možno poskytnout obdobný příspěvek sociálního bydlení formou půjčky s hypotéčním zajištěním částečné úhrady dávek uplatněním takové pohledávky při dědickém řízení po příjemci dávky.
Zvláštní kapitolou jsou a budou důchodci. V budoucnu se budou muset důchodci již dlouho dopředu starat o zajištění levnějšího bydlení na stáří, nebo zabezpečení prostředků na zachování bytového standardu, který užívali v době aktivní ekonomické činnosti. Pro důchodce v současné situaci bude třeba zdůraznit spoluodpovědnost dětí za bydlení svých rodičů, poskytnout jim příspěvek sociálního bydlení na přiměřený minimální standard po určitou dobu a vést je k migraci do levnějších lokalit a umožnit uzavírání nájemních smluv za pronajimatelem dobrovolně nabídnuté charitativní nájemné na dožití.
Dávka sociálního bydlení by rozhodně neměla nutit lidi, aby se napřed dostali do hmotné nouze, ale naopak aby se co nejdříve vrátili do aktivní práce, přičemž určitý ušetřený kapitál by měl být podporován a tolerován a majetek nad tuto hranici by měl být započítán jen jako zdroj hypotetického výnosu tj. příjmu.
V Praze 27.1.2008 zpracoval RNDr Tomislav Šimeček