Desáté výročí nálezů Ústavního soudu
Zdá se to neuvěřitelné, ale je tomu již deset let (21.6.2010), kdy Ústavní soud ČR (ÚS) vyhlásil svůj první nález ve věci protiústavnosti regulace nájemného. Jinými slovy tím potvrdil to, že smluvní vztahy mezi pronajímatelem a nájemcem by měly být postaveny na jejich svobodně vyjádřené vůli v nájemní smlouvě. Nikoho z nás by v té době ani ve snu nenapadlo, že za 10 let poté budeme v té samé bezvýchodné situaci jako tehdy a povinnost státu postarat se o lidi v nezaviněné nouzi bude přenášena na nás, na majitele.
V roce 2000 snad žádný rozumně a demokraticky smýšlející člověk nepochyboval o tom, že česká restriktivní regulace nájemného, která zde měla své opodstatnění snad v 90. letech, tu nemá dávno co dělat. Nejenže ztratila jakoukoliv sociální funkci, ale naopak přináší značné výhody 2/3 privilegovaným příjemcům s průměrnými či nadprůměrnými příjmy, zatímco ti opravdu potřební jsou z takového systému vyloučeni. Nebo je snad prioritou státu ignorovat ty, kteří pomoc skutečně potřebují? V nastalé situaci to tak vypadá, protože není možné, aby 20 let po revoluci byli stále zvýhodňováni ekonomicky soběstační jedinci. Stát zřejmě nemohl ani po prvním nálezu odolat svodům dalšího přenášení odpovědnosti za řešení sociálních otázek spojených s bydlením na majitele. Neřešil totiž situaci ani v okamžiku rekordního ekonomického růstu či v období, kdy česká koruna byla nejrychleji rostoucí měnou na světě.
Místo toho nastává období faktického ignorování a popírání nálezů ÚS, ve kterém se předhání vláda, parlament i obecné soudy. S každým obejitím dalšího a dalšího nálezu ÚS se zdálo být probíhající obcházení a ignorování vydávaných nálezů jednodušší a beztrestnější. Mimořádným majstrštykem Ministerstva financí (MF) ČR bylo doslovné vydání zrušené vyhlášky pod názvem „cenový výměr“. Ten byl zrušen ÚS v prosinci 2002 přesto, že se několik dní před vynesením nálezu byl cenový výměr pracovníky MF ČR navíc účelově a narychlo přečíslován s cílem zabránit jeho projednávání ÚS ČR! Následovalo okamžité přejmenování na „cenové moratorium“ - zrušeno ÚS v březnu 2003 atd. Takové fatální pohrdání nálezy ÚS bezelstně pojmenoval přímo náměstek MF ČR Šulc „… byla to od nás taková kulišárna“.
Zároveň se ministři vládnoucí ČSSD trumfovali ve výrocích otevřeně namířených proti pronajímatelům:
„Není čas a peníze na spravedlnost“ či „řeknu to otevřeně, ČSSD nechce dál ztrácet voliče,“ tehdejší Ministr pro místní rozvoj Ing. Jiří Paroubek.
„Majitelé jsou blázni a šílenci a žádné žaloby nevyhrají,“ tehdejší Ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Rychetský.
„Za zvolený způsob regulace nájemného přebíráme plnou ekonomickou i právní odpovědnost," tehdejší Ministr financí Ing. Jiří Rusnok).
V takové politické atmosféře bylo jen očekávatelné, že obecné soudy všechny žaloby pronajímatelů šmahem zamítnou. Využily k tomu nepřehlednou právní situaci. Pokud žaloba byla podána na nájemníka, pak byla zamítnuta s tím, že měla být podána na stát. Pokud byla žaloba podána na stát, tak byla zamítnuta s tím, že nejprve měl pronajímatel zažalovat nájemce! Výsledek? Ani po 8 letech od podání prvních žalob na stát, opřených o judikaturu ÚS, nebyl žádný z pronajímatelů úspěšný k doznání náhrady a stále jejich žaloby leží u soudů, a to opakovaně. Poté, co jsou zamítavé rozsudky Obvodního soudu Prahy 1 a Městského soudu v Praze pravidelně rušeny nálezy ÚS, vrací se všechny případy zpět na Obvodní soud Prahy 1, kde leží nerozhodnuty dodnes.
V případech jiných žalob dokonce dochází i na soudní kolečka dvě, kdy ÚS musí znova rušit i následné další rozsudky obecných soudů ignorující první nález ÚS v daném konkrétním případě!
Logickým důsledkem takové státní „kulišárny“ je pak v roce 2005 hromadná žaloba podaná zhruba pětitisíci pronajímateli u Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), kteří nespatřují v činnosti vnitrostátních soudů možnost domoci se nápravy vnitrostátními prostředky. Jedná se o největší hromadnou žalobu v dějinách ESLP! Vzniklá obava vedla tehdejší politickou reprezentaci v roce 2006 k jedinému dosavadnímu kroku pokoušejícímu se o nápravu vzniklé situace přijetím zákona 107/2006 Sb., jehož zpomaleným postupem se v pouze několika částech republiky situace po 5 letech začíná alespoň „přibližovat“ kýženému sjednocení dvou hladin nájemného, tj. regulovaného a tržního. Následné snahy státu po roce 2005 potvrzují jen, že žaloba majitelů je oprávněná.
Je příznačné, že materiál Vlády ČR, který obsahoval objektivní zhodnocení šancí ČR ve sporu u ESLP byl ihned utajen, a to z důvodů „předejití obavám obyvatelstva“. V rozhodování ESLP totiž hrají zásadní roli precedenty a ten zásadní (Czsapská vs. Polsko) byl po mnoha letech projednávání potvrzen i plénem ESLP. Majitelka bytu, Francouzka polského původu Maria Hutten-Czapská, která žalovala Polsko kvůli regulaci nájemného, získala po 15-ti letech souzení značnou náhradu od polské vlády. Doslova několik dní před svou smrtí.
Není bez zajímavosti, že již v tomto polském přijednávání se o situaci v ČR jednalo. Polští ministři argumentovali nutností omezení vlastnických práv majitelů z důvodů devastace Polska po druhé světové válce. Praha byla ve srovnání s Varšavou téměř nedotčena, vlastnické právo pronajímatelů naproti tomu bylo a je dotčeno více než kdekoliv jinde!
Na závěr krátké zamyšlení. Polsko prohrálo u ESLP poté, co nerespektovalo dva nálezy polského Ústavního soudu. Český Ústavní soud vydal po 10 letech 14. 6. 2010 již svůj 44. nález ve věci protiústavní regulace nájemného! Jak dlouho ještě budeme muset čekat my? A jakou funkci má vlastně český Ústavní soud? Doufejme, že alespoň mladší majitelé domů snad mají šanci se dořešení svých sporů a respektování nálezů ÚS v ČR dožít.
Aktualizace: 4.4.2011: přidán 53. a 54. nález ÚS, od 21.9.2010: přidán 45. - 52. nález ÚS