Existence tzv. regulovaných nájemních vztahů byla většinou dotčených vlastníků nemovitostí po roce 1989 respektována jako dočasný stav, který bude postupně nahrazen standardními tržními vztahy. Vysoká míra liberalizace se postupně promítala do všech oblastí občanského i podnikatelského života. Pravidelně se opakující vládní prohlášení z řad pravicových i levicových vlád slibující jak liberalizaci vztahů, svobodné nakládání s majetkem, tak i volný výběr bydlení a sociální dávky na bydlení pro potřebné, se však nikdy nenaplnila.

Za situace vynuceného zděděného nájemního vztahu vznikají spory nejen ohledně výše nájmu, ale i povinností smluvních stran, nakládání s majetkem, atd. Různorodé problémy se stejným původem se přesouvají k soudům a po zdlouhavých, finančně nákladných a morálně pro všechny strany nepříjemných procedurách jsou ve výsledku pro pronajímatele (vlastníky nemovitostí) až na výjimky opakovaně negativní. Některé vyčerpávající spory postupně končí až u Ústavního soudu, který opakovaně rozhoduje, že práva vlastníků pronajímaných nemovitostí jsou neoprávněně omezována. Rozhodnutí Ústavního soudu jsou však soudy nižších instancí i politickou reprezentací v obecné rovině ignorována.

Proto byly na Evropský soud pro lidská práva (ESLP) podány v roce 2004 první stížnosti jednotlivými vlastníky nemovitostí na nedostatečné zajištění ochrany lidských práv v České republice. První hromadnou stížnost podalo „Hnutí na obranu majitelů realit“ v březnu 2005. Další stížnosti z řad právě „Občanského sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí“ (OSMD) následovaly. Přísun stížností neustává a ESLP je dnes zahlcen stížnostmi více než 5000 stěžovatelů, kteří dohromady vlastní v České republice více než 80 tisíc bytů s tzv. regulovaným nájmem. Na straně stěžovatelů v tomto sporu u ESLP vystupují vlastníci nemovitostí, jako vedlejší účastník řízení občanské sdružení OSMD a také několik senátorů Senátu ČR.

Vlastníci ve snaze narovnat zděděné nájemní vztahy končí mnohdy neradi u soudů paradoxně se svými nájemníky, ačkoli za tento právní stav nese již zcela zřetelně odpovědnost politická reprezentace České republiky. Řešení problému právních jistot vlastníků nemovitostí v České republice právě u ESLP znamená ve svém důsledku konečně odhalení jediné odpovědné strany – českého státu, jako původce všech jednotlivých sporů.
Vlastníci v této stížnosti požadují, aby ESLP rozhodl o povinnosti českého státu:

narovnat práva a povinnosti obou smluvních stran (vlastníků a nájemníků),
zajistit přiměřenou úroveň výše nájemného nebo jeho kompenzaci takto postiženým vlastníkům a to do tří měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí ESLP,
ve stejné lhůtě vyplatit každému vlastníkovi odškodnění za morální újmu ve výši 10.000 EUR.
V každém případě bude nutné v České republice konečně zavést komplexní funkční systém státní sociální podpory bydlení. Návrh takového zákona má již Občanské sdružení majitelů domů, bytů a dalších nemovitostí kompletně připraven a neúspěšně ho ve prospěch všech nájemníků již několik let marně prosazuje.

V případě negativního výsledku ESLP mohou vlastníci nemovitostí i dotčení nájemníci ztratit naději na komplexní vyřešení problému existence zděděných tzv. regulovaných nájmů. ESLP již v minulosti tuto problematiku řešil (např. Polsko, Malta) a jeho obdobné rozhodnutí v případě České republiky by otevřelo dveře k jednání o náhradě škody vlastníkům nebo pokračování sporu s českým státem o určení výše této náhrady ke každému z desítek tisíc těchto bytů, celkem v řádu desítek či stovek miliard korun.