Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti JUDr. R. V., zastoupené JUDr. Hanou Rámešovou, advokátkou se sídlem v Brně, Kounicova 13, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2005, čj. 22 C 190/2004-34, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005, čj. 20 Co 312/2005-52, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, čj. 25 Cdo 3098/2005-61, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí jako vedlejšího účastníka, takto:

I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2005, čj. 22 C 190/2004-34, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005, čj. 20 Co 312/2005-52, byla porušena stěžovatelčina práva na ochranu majetku a na soudní ochranu zakotvená v čl. 11 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2005, čj. 22 C 190/2004-34, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005, čj. 20 Co 312/2005-52, se zrušují.

III. Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007, čj. 25 Cdo 3098/2005-61, se odmítá.

IV. Návrhu stěžovatelky na přiznání nákladů řízení se nevyhovuje.
 

Odůvodnění:

...

12. Ústavní soud se problematikou, jíž se dotýká ústavní stížnost, zabýval již několikrát v minulosti. V nálezu sp.zn. Pl. ÚS 20/05 - v němž také poukazuje na předchozí judikatorní vývoj - dospěl k závěru, že "samotná dikce § 696 odst. 1 obč. zákoníku, která pouze předjímá přijetí nové úpravy, není protiústavní, protiústavní je dlouhodobá nečinnost zákonodárce, jež má za následek ústavně neakceptovatelnou nerovnost a v konečném důsledku porušení ústavních principů; ... za určitých podmínek jsou důsledky mezery (chybějící právní úpravy) protiústavní, zejména tehdy, když zákonodárce se rozhodne, že určitou oblast upraví, tento úmysl v zákoně vysloví, avšak předvídanou regulaci nepřijme. Stejný závěr platí i v případě, kdy parlament deklarovanou úpravu přijal, avšak tato byla zrušena proto, že nesplňovala ústavní kriteria a zákonodárce nepřijal ústavně konformní náhradu, ačkoliv mu k tomu ústavní soud poskytl dostatečnou lhůtu (18 měsíců)." S ohledem na to, že dlouhodobá nečinnost zákonodárce (jako představitele jedné větve veřejné moci ve státě), který nepřijal úpravu jednostranného zvyšování nájemného, je v rozporu s ústavním pořádkem, dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy nemohou žaloby pronajímatelů zamítat, nýbrž musí rozhodnout o zvýšení nájemného, přitom výše nájemného by měla odpovídat místním podmínkám tak, aby nedocházelo k diskriminacím mezi pronajímateli (ale i nájemci) s byty s regulovaným nájemným a pronajímateli (nájemci) s byty s tržním nájemným.
 

Více informací naleznete zde: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=62815&pos=1&cnt=1&typ=result