Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelů PhDr. J. R. a PhDr. H. M., oba zastoupeni nejprve Mgr. Hanou Pokornou, advokátkou AK Balík, Krtková, Pokorná, společná advokátní kancelář se sídlem v Praze 1, Pařížská 28, a posléze Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 28, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 8. 2004 č. j. 24 C 67/2003-40, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2004 č. j. 14 Co 328/2004-63, jakož i rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 č. j. 25 Cdo 1124/2005-81, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu, jako účastníků, takto:

I. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 8. 2004 č. j. 24 C 67/2003-40, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2004 č. j. 14 Co 328/2004-63, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 č. j. 25 Cdo 1124/2005-81, se zrušují.

II. Návrh stěžovatelů na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem se zamítá.

Odůvodnění:

...

Jak plyne již ze samotné ústavní stížnosti, Ústavní soud se problematikou, jíž se dotýká ústavní stížnost, zabýval již několikrát v minulosti. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 - v němž také poukazuje na předchozí judikatorní vývoj - dospěl k závěru, že "[s]amotná dikce § 696 odst. 1 obč. zákoníku, která pouze předjímá přijetí nové úpravy, není protiústavní, protiústavní je dlouhodobá nečinnost zákonodárce, jež má za následek ústavně neakceptovatelnou nerovnost a v konečném důsledku porušení ústavních principů (výrok I.). (...) [Z]a určitých podmínek jsou důsledky mezery (chybějící právní úpravy) protiústavní, zejména tehdy, když zákonodárce se rozhodne, že určitou oblast upraví, tento úmysl v zákoně vysloví, avšak předvídanou regulaci nepřijme. Stejný závěr platí i v případě, kdy parlament deklarovanou úpravu přijal, avšak tato byla zrušena proto, že nesplňovala ústavní kriteria a zákonodárce nepřijal ústavně konformní náhradu, ačkoliv mu k tomu Ústavní soud poskytl dostatečnou lhůtu (18 měsíců)." S ohledem na to, že dlouhodobá nečinnost zákonodárce (jako představitele jedné větve veřejné moci ve státě), který nepřijal úpravu jednostranného zvyšování nájemného, je v rozporu s ústavním pořádkem, dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy nemohou žaloby pronajímatelů zamítat, nýbrž musí rozhodnout o zvýšení nájemného, přitom výše nájemného by měla odpovídat místním podmínkám tak, aby nedocházelo k diskriminacím mezi pronajímateli (ale i nájemci) s byty s regulovaným nájemným a pronajímateli (nájemci) s byty s tržním nájemným.

Více informací naleznete zde: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=63238&pos=1&cnt=2&typ=result