Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti a) D. V., b) J. F. a c) V. F., všech zastoupených Mgr. Ditou Křápkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Obilní trh 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 2. 2008, čj. 13 C 156/2007-30, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008, čj. 17 Co 370/2008-43, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, zast. JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, jako vedlejšího účastníka, takto:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 2. 2008, čj. 13 C 156/2007-30, a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008, čj. 17 Co 370/2008-43, byla porušena práva stěžovatelů na ochranu majetku a na soudní ochranu zakotvená v čl. 11 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 2. 2008, čj. 13 C 156/2007-30, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2008, čj. 17 Co 370/2008-43, se zrušují.
 

Odůvodnění:

...

 11. Ústavní soud se problematikou, jíž se dotýká ústavní stížnost, zabýval již několikrát v minulosti. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 - v němž také poukazuje na předchozí judikatorní vývoj - dospěl k závěru, že "samotná dikce § 696 odst. 1 obč. zákoníku, která pouze předjímá přijetí nové úpravy, není protiústavní, protiústavní je dlouhodobá nečinnost zákonodárce, jež má za následek ústavně neakceptovatelnou nerovnost a v konečném důsledku porušení ústavních principů; ... za určitých podmínek jsou důsledky mezery (chybějící právní úpravy) protiústavní, zejména tehdy, když zákonodárce se rozhodne, že určitou oblast upraví, tento úmysl v zákoně vysloví, avšak předvídanou regulaci nepřijme. Stejný závěr platí i v případě, kdy parlament deklarovanou úpravu přijal, avšak tato byla zrušena proto, že nesplňovala ústavní kriteria a zákonodárce nepřijal ústavně konformní náhradu, ačkoliv mu k tomu ústavní soud poskytl dostatečnou lhůtu (18 měsíců)." S ohledem na to, že dlouhodobá nečinnost zákonodárce (jako představitele jedné větve veřejné moci ve státě), který nepřijal úpravu jednostranného zvyšování nájemného, je v rozporu s ústavním pořádkem, dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy nemohou žaloby pronajímatelů zamítat, nýbrž musí rozhodnout o zvýšení nájemného, přitom výše nájemného by měla odpovídat místním podmínkám tak, aby nedocházelo k diskriminacím mezi pronajímateli (ale i nájemci) s byty s regulovaným nájemným a pronajímateli (nájemci) s byty s tržním nájemným.