Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti RNDr. A. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, Advokátní kanceláře se sídlem Praha 5, Štefánikova 48, proti rozsudku Městského soudu v Praze čj. 21 Co 13/2008-76 ze dne 1. 4. 2008 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 čj. 30 C 169/2005-44 ze dne 6. 6. 2007, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 10. 2007 čj. 30 C 169/2005-70, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 21 Co 13/2008-76 ze dne 1. 4. 2008 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 čj. 30 C 169/2005-44 ze dne 6. 6. 2007, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 10. 2007 čj. 30 C 169/2005-70, se ruší.
Odůvodnění:
Závěry obsažené v citovaném stanovisku jsou použitelné i na nyní projednávanou věc a jsou pro druhý senát Ústavního soudu závazné ve smyslu § 23 zákona o Ústavního soudu. Ústavní soud na ně odkazuje, neboť je evidentní, že ve světle těchto závěrů postup obecných soudů při posuzování celého stěžovatelčina nároku nemůže jednoznačně obstát. Ústavní soud však považuje za nutné připomenout, že posouzení toho, zda v dané věci byl dán konkrétní nárok stěžovatelky na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny, zůstává k zodpovězení obecnému soudu, který musí zvážit, do jaké míry došlo v důsledku regulovaného nájemného k zásahu do jejího základního práva vlastnit majetek, jakož i zda v jeho případě byly splněny výše uvedené podmínky pro vznik práva na náhradu. Samotná protiústavnost právní úpravy regulovaného nájemného totiž neznamenala, že v každém individuálním případě bylo porušeno základní právo pronajímatele (vlastníka bytu). Rovněž je namístě zdůraznit, že výše nároku na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny nemusí být identická s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným. Obecné soudy tedy nesmí nárok na náhradu vůči státu zamítat apriorně, nýbrž musejí za respektování výše uvedených závěrů posoudit jednotlivé individuálně uplatněné nároky. V tomto smyslu je tedy tvrzený nárok pronajímatele (vlastníka bytu) třeba právně posoudit z hlediska práva na náhradu podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Obecné soudy jsou v tomto směru povinny vytvořit ve smyslu § 118a obč. soudního řádu dostatečný procesní prostor, aby se obě strany řízení mohly k novému právnímu posouzení vyjádřit a případně uplatnit nové důkazy nebo námitky.
Více informací naleznete zde: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=63611&pos=1&cnt=1&typ=result