Loňská valná hromada OSMD schválila velmi uvážlivě jako hlavní úkol pro správní radu na loňský a letošní rok vypracování zákona o sociálním bydlení formou adresných dávek pro všechny v nezaviněné nouzi. Někteří členové se mě ptali, proč řešíme problém sociálně potřebných a nehledíme si jen našich zájmů, ochrany vlastnických práv a nepřenecháme starost o sociálně potřebné sdružení na ochranu nájemníků (SON) a sociálním demokratům.
To by byl tragický omyl. Nezapomínejte, že SON je sdružením bohatých nájemníků, kteří získali nebo zdědili právo bydlet levně od bytových odborů komunistických národních výborů, a slouží jejich cílům. Ochranu sociálně potřebných si berou stejně jako sociální demokraté a komunisté jen jako záminku, aby si mohli bohatí nájemníci zdůvodnit, proč profitují na regulaci nájemného i oni na úkor všech vlastníků bytového fondu. V poslední době navíc díky částečné deregulaci nájemného zákonem 107/2006 Sb. přestaly být byty ve velkých městech již ztrátové a tak se regulovaní nájemníci snaží vydírat obce, aby jim za směšné ceny rozdali obecní bytový fond, a cítí se ukřivděni, že soukromí vlastníci nejsou tak hloupí, aby se svého majetku zbavovali za hubičku, a dále účtují alespoň regulované nájemné podle zákona 107/2006 Sb.
Souběh poměrně rychlého, poněvadž opožděného, deregulačního procesu a hospodářské krize však způsobilo, že určitá malá skupina domácností se dostala do svízelné sociální situace bez svého zavinění a navzdory regulaci nájemného není schopna snadno zvládnout ani placení regulovaného nájemného ve velkých bytech. To vede k znovu-otevírání návrhů na zavedení tuhé regulace nájemného, dalšího omezení práv pronajimatelů zaváděním dlouhodobých nájemních smluv, které nebude možno vypovědět ani v případě neplacení nájemného, pokud nájemce prokáže, že je chudý, a tak ho bude muset pronajimatel vlastně živit. Takové návrhy zákona již jsou v poslanecké sněmovně a jejich schválení reálně hrozí.
Naše stížnost proti České republice se opírá o evidentní porušování vlastnických práv, chráněných Úmluvou o lidských právech a svobodách, kterou Česká republika ještě jako ČSR ratifikovala 18.3.1992. Stejně jako my máme právo na pokojné užívání našeho majetku, tak i všichni v nezaviněné nouzi mají obdobné právo na materiální pomoc při zajišťování základních životních podmínek, vyplývající z listiny základních práv a svobod obsažené v ústavním zákoně 2/1993 Sb.
Problém ale spočívá v tom, že Listina říká, že domácnosti v nezaviněné nouzi mají nárok, aby dostaly materiální (finanční) pomoc od státu a nikoliv od pronajimatelů na zajištění svého bydlení. Listina říká, že konkrétní realizaci tohoto práva stanoví zákon. Tento zákon ale nikdy nebyl připraven, poněvadž bylo levnější nechat výplatu sociálních, ale i asociálních transferů privilegované skupině regulovaných nájemníků na pronajimatelích.
Dnes je ale už jasné, že většina regulovaných nájemníků není sociálně potřebná a naopak řada mladých rodin, které žádné regulované nájemné nemohou očekávat, je situací ohrožována. Proto znovu sílí tlak na obnovení regulace nájemného.
Musíme se proto pokusit prosadit řešení, které bude v souladu s ústavními právy i sociálně potřebných, aniž bychom se opět stali oběťmi líbivých komunistických a socialistických doktrín o lichvářských bezpracných výnosech z pronájmu, které zejména před volbami hlasitě zaznívají z úst levicových populistů, kteří hlavně sami na regulaci vydělávají. Koncepce výstavby „sociálních“ bytů je stejně nebezpečná pro nás pronajimatele, neboť přináší chiméru „neziskového nájemného“, které vlastně není žádným nájemným a kryje pouze náklady prosté reprodukce a předpokládá, že byt má být poskytován nájemci zadarmo, ať již byl postaven za peníze daňových poplatníků, nebo ze soukromého kapitálu. Navíc přidělení „sociálního“ vlastně regulovaného bytu je většinou doprovázeno korupcí a tím, že nájem na dobu neurčitou je vlastně přidělením privilegia na dobu neurčitou bez jednoznačné vazby na sociální situaci nájemce a vůbec už nezávisí na tom, dostal-li se nájemce do sociální nouze svým přičiněním, nebo nezaviněně.
Zákon o sociálním bydlení formou adresných dávek sociálního bydlení je proto nejdůležitějším legislativním krokem nejen pro nás, ale i pro sociálně potřebné, neboť výstavba bytů s regulovaným nájemným je jen pískem do očí sociálně potřebným, kterých je dnes možná až 100 000, přičemž v průběhu několika příštích let jich má být vybudováno jen cca 400 takových bytů s regulovaným nájemným a velmi pravděpodobně někde, kde nebudou příliš potřeba, takže si je budou moci opět odkoupit s výraznou slevou místní politici a jiní prominenti.
V současné době ale obce pod enormním tlakem vychytralých nájemníků rozprodávají svůj bytový fond za směšné almužny a tyto byty se dostávají na trh již jen za tržní nájemné.
Zanedlouho budou soukromí pronajimatelé jedinou skupinou, jejímž vykořisťováním bude možné uspokojit poptávku po bydlení sociálně potřebných, pokud se nepodaří přijmout zákon o sociálním bydlení formou adresných dávek všem v nezaviněné nouzi tak, aby nemuseli na nájem přiměřeného bytu vydávat víc než 25 % svých disponibilních rozhodných příjmů i s přihlédnutím k jejich majetku.

Praha 22.4.2010 RNDr Tomislav Šimeček