Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 24. dubna 2008 sp. zn. II. ÚS 2224/07 ve věci ústavní stížnosti Mgr. R. Ť. a L. Ť. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2007 č. j. 26 Cdo 1069/2006-119, kterým bylo odmítnuto jako nepřípustné dovolání stěžovatelů, a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. září 2004 č. j. 19 Co 1750/2004-83 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2004 č. j. 9 C 206/2003-51, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatelů na určení, že jednotliví žalovaní (vedlejší účastníci) jsou povinni platit od 1. ledna 2003 měsíčně vyšší nájemné, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a a) J. M., b) P. M., c) M. D. a d) H. M. jako vedlejších účastníků řízení.

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2007 č. j. 26 Cdo 1069/2006-119, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. září 2004 č. j. 19 Co 1750/2004-83 a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. května 2004 č. j. 9 C 206/2003-51 se ruší.

Odůvodnění

...

Ústavní soud závěrem poukazuje na značnou specifičnost celé problematiky žalob a právního stavu existujícího v oblasti regulace nájmu bytu po nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (viz výše). To nachází svůj odraz v posouzení přístupu obecných soudů a Nejvyššího soudu k otázce souběhu žaloby na určení a žaloby na plnění. Právě s ohledem na výše zmiňovanou specifičnost problematiky a nevyjasněnost přístupu obecných soudů k takovým žalobám neměl Nejvyšší soud v tomto konkrétním případě postupovat striktně formalisticky a dovoláním se v podstatě vůbec nezabývat, ale měl dovolání posoudit věcně.
 

Více na: http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=58694&pos=1&cnt=1&typ=result