Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 16. května 2006 sp. zn. IV. ÚS 111/06 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. J. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 11. 2005 č. j. 23 Co 282/2005-72 a proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 9. 2004 č. j. 7 C 205/2003-48, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatele jako pronajímatele na zaplacení peněžité částky z titulu dlužného nájemného.

I. Postupem nerespektujícím čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod bylo rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 11. 2005 č. j. 23 Co 282/2005-72 a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 9. 2004 č. j. 7 C 205/2003-48 porušeno základní právo stěžovatele vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 11. 2005 č. j. 23 Co 282/2005-72 a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 9. 2004 č. j. 7 C 205/2003-48 se zrušují.

Odůvodnění:

...

K protiústavnosti stavu, kdy je nedostatky v právní úpravě a absencí kroků k jejich odstranění fakticky konzervováno regulované nájemné, jež v mnoha případech znamená disproporcionální omezení vlastnického práva, se Ústavní soud obšírně vyjadřoval naposled v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 40, nález č. 47, vyhlášen pod č. 252/2006 Sb.). Není tedy sporu o tom, že může nastat situace, kdy je porušováno základní právo pronajímatele vlastnit majetek na základě jednání nájemce. Jednání, které je sice v souladu se stávající zákonnou úpravou institutu nájmu bytu, avšak přesto zakládá porušení základního práva. Zároveň Ústavní soud formuloval povinnost obecných soudů řešit tento protiústavní stav a poskytnout ochranu základním právům účastníků řízení. Za takové situace vyvstává otázka pasivní legitimace. Na jedné straně je tu stát, který vznik protiústavního stavu umožnil, ale přímo pronajímatele nepoškozuje, na druhé straně nájemce, který vykonává svá práva v souladu se zákonem, avšak je to on, kdo svým jednáním vyvolává zásah do základních práv pronajímatele.